Výukové a školící středisko nečtiny - historie Nečtin & další zdroj informací..

První zmínky o Nečtinech písemného charakteru pochází z roku 1169, kdy v místech dnešního farního kostela v obci Nečtiny stá.la tvrz patřící patrně předkům Benedů z Nečtin.

Od nepaměti však touto oblastí vedla prastará obchodní stezka z Prahy na západ přes Cheb a dále říšskou Falci až do země Franské, kterou užívali kupci s nejrůznějším zbožím. Z výšky 603 metrů nad mořem střežil stezku Pekelný vrch, čedičový homolovitý kopec s patrnou sloupcovou odlučností čediče (dodnes těžba). Zde bývalo pravěké hradiště a starověký hrad pánů z Březína ze 13. století (odkryt v roce 1969).

Počátkem 14. století se oblast stala královským majetkem a ve 30. letech 14. století zde nechal Jan Lucemburský vystavět na široké vrcholové plošině dalšího čedičového kopce s příkrými svahy hrad Preitenštejn, jako opěrný královský bod. Zbudováním byl pověřen Oldřich Pluh, držitel nedalekého Rabštejna. Preitenštejn patřil mezi dvanáct hradů náležejících králi, které neměly být nikdy zastaveny. Byl pak v přímém držení Karla IV. (ten se o něm zmiňuje i ve svém životopise - Via Caroli), jeho syna Václava IV. a dalších panovníků.

V 15. a 16. století byl hrad majetkem Gutštejnů a Rabštejnů. V roce 1537 získal panství Nečtiny Kašpar Pluh, stojící v čele odboje proti Ferdinandu I. Tento boj byl však neúspěšný. Kašpar Pluh musel uprchnout do Saska, majetek mu byl zkonfiskován a v roce 1547 královským vojskem vypálen i s celým okolím, včetně městečka Nečtiny. Hrad nebyl již nikdy opraven a zůstal opuštěný. Do dnešních dnů jej připomínají zbytky valů s příkopy a obvodové hradby. Necháte-li se zlákat k výstupu ke zbytkům hradu Preitenštejna, budete odměněni nádherným pohledem do rozevřené lesnaté krajiny celého okolí.

Ferdinand I. nechal v roce 1549 zapsat majetek Nečtin Floriánu Gryspekovi z Gryspachu a ten pravděpodobně započal stavbu renesančního zámečku pod zpustlým Preitenštejnem v místech dnešní osady Hrad - Nečtiny. Gryspekové (1549 - 1623) vystavěli jednoduchou renesanční stavbu s odvážně rozepjatou valenou klenbou v přízemí. Pod zámečkem byl na nově založeném rybníce usazen mlýn a pod ním i pivovar. Tak nechybělo nic z toho, co tvořilo typický statek nebo také dvorec z období renesance.

Rozsáhlou přístavbu provedl od roku 1657 Adam Václav Kokořovec z Kokořova (Kokořovci 1637 - 1789). Největší přestavby do slohu novogotického se zámek dočkal v letech 1855 - 1858), kdy od roku 1839 až do konce druhé světové války byl majiteli panství francouzsko - německý rod hrabat Mensdorfů - Pouilly. Stavitelem tohoto jedinečného díla romantismu byl pověřen Němec Streib z Coburgu. Dominantou zámku se stala hranolová věž. Stavba do půdorysu U je zdobena trojúhelníkovými štíty, cimbuřím, polygonálními vížkami a především vestavěna do rozsáhlého anglického parku s rybníkem.

Potomci rodu Mensdorfů - Pouilly dodnes žijí po celé Evropě (v Rakousku, Německu, Francii, Anglii, ale i v Čechách) a mnohokrát navštívili a stále navštěvují zámek v Nečtinech. V současné době je dokončována rekonstrukce pseudorománské rodinné hrobky sv. Teresie, nacházející se v jihozápadní části obce Hrad - Nečtiny. V této kapli je umístěný kamenný krucifix, tesaný sochařem Em. Maxem.

Po roce 1945 nastalo období, kdy zámek ke své škodě několikrát měnil uživatele. Po zřízení zemědělského odborného učiliště byl historický objekt užíván jako škola a internát pro žáky.

Nezměrnou katastrofou se stal zhoubný požár v roce 1964, který proměnil zámek v trosky a zcela zničil přenádherné řezbářské práce v interiérech - obložení stěn, vykládané stropy, nábytek a dveře s mohutnými zárubněmi. Ušetřena zůstala jen hranolová věž a kaple, ve které až dodnes můžete při svatebním obřadu darovat navždy své srdce milované bytosti.

Po požáru byla zámku, alespoň ve vnějším vzhledu, navrácena původní krása.

Jakýmsi strážcem celého historického místa se stal měděný jelen, hrdě zhlížející z kamenné kašny, umístěné uprostřed nádvoří.

Další informace a další výuková a školící střediska ZČU...

- datum a čas posledních úprav: 4. 3. 2003, 20:19 - obsah a foto: © 2002 Západočeská univerzita - kontakt: Schuster -