Tomáš MARVAN: Goodmanův pojem světa
Příspěvek se zaměřuje na to, jakým způsobem Goodman chápe pojem "světa", zejména pak na otázku, nakolik univerzální je tento pojem v Goodmanových pracích věnovaných "světatvorbě".
Jan SLAVÍK: Goodmanovy brýle pro estetickou situaci
Goodmanovo rozlišení denotace, exemplifikace a exprese je podnětem k úvaze nad tendencemi aisthéta a noéta při intersubjektivním utváření významu v estetické situaci. Tendence budou ilustrovány na konkrétních příkladech uměleckého díla (Entropa Davida Černého a Kinetická literatura Jiřího Černického). Obě tendence jsou vzájemně provázané a procházejí napříč vědeckou a uměleckou doménou, jak konstatuje Goodman a jak je možné demonstrovat na procesu utváření významu prostřednictvím dnes již skoro zapomenutého Mathauserova modelu komplexní estetické situace
Štěpán KUBALÍK: Estetický funkcionalismus Nelsona Goodmana
Teorie umění Nelsona Goodmana je teorií sémiotickou (jeho vlastním slovníkem, jedná se o součást „obecné teorie symbolů“). Umělecká díla chápe Goodman jako specifický typ znaků, jejichž zvláštní rysy shrnuje do tzv. pěti symptomů estetična. Tyto symptomy ukazují umělecké dílo jako velmi komplexní znak, který dokáže plnit několik referenčních funkcí najednou a který v důsledku zaměřuje naši pozornost sám na sebe a nikoli, jak je tomu u běžného znaku, k něčemu jinému, od sebe odlišnému. Podobné pojetí uměleckého díla jakožto netransparentního znaku vypracoval v meziválečném období český estetiky, člen Pražského lingvistického kroužku, Jan Mukařovský. Přestože oba přístupy vznikaly na sobě zcela nezávisle, v odlišných intelektuálních kontextech, podobnost jejich základních rysů je zarážející. Ve svém příspěvku bych chtěl především představit Goodmanovu funkcionální definici uměleckého díla a srovnat ji s Mukařovského teorií. Kromě zdůraznění společných rysů upozorním i na rozdíly a pokusím se identifikovat zdroje obojího v obecnějších filozofických východiscích obou autorů.
Ján HRKÚT N. Goodman a otázka realizmu
Otázka realizmu je vo filozofii Nelsona Goodmana artikulovaná minimálne v dvoch odlišných kontextoch. V prvom ide Goodmanovu (filozofickú) pozíciu nominalizmu a relativizmu, ktorú niektorí autori (Putnam) označujú ako interný relativizmus. Kladú ju ako stredovú pozíciu medzi metafyzický realizmus a totálny relativizmus. V druhom Goodman podrobuje analýze povahu realizmu (v estetike) a ukazuje dôležitosť referenčných rámcov, ktoré ovplyvňujú kritéria pre hodnotenie realistického zobrazenia.
Fundamentálnu otázku o tom, ako je nám skutočný svet daný, Goodman zodpovedá inverziou – neexistujú spôsoby ako uchopiť skutočný, reálny svet; existuje totiž množstvo svetov, ku ktorým sa vzťahujeme spôsobmi, z ktorých ani jeden nie je exkluzívny.
Martin VONDRÁŠEK: Problémy řešení Goodmanova paradoxu
Goodmanova Nová záhada indukce představuje problém, který již více než půl století odolává pokusům o nalezení nějakého obecně přijímaného řešení. Příspěvek některé z těchto přístupů ke grue paradoxu představí a předvede, proč se s problémem indukce nedokázaly adekvátně vyrovnat. Ačkoliv byla Nová záhada indukce původně formulována jako kritika indukcionistické metodologie vědy, není o nic menší výzvou také pro jejího největšího konkurenta, falsifikacionistickou metodologii vědy. Stejně tak i snahy paradox odstranit – poukazem na vrozené dispozice k zobecňování právě určitým způsobem nebo poukazem na temporální charakter predikátů analogických s grue – problém indukce vyřešit nedokáží. Právě na tyto problematické aspekty různých přístupů ke Goodmanovu paradoxu se snaží tento příspěvek poukázat.