Nečtiny II.
listopad 2002

Nevrlý kočí v nevrlém, sychravém, listopadovém odpoledni. Může být lepší začátek cesty za dobrodružstvím těla i ducha? Kusé informace průkopníků, načrtnuté mapy prvních, kteří ochutnali. Může být větší lákadlo na výpravu za poznáním, zábavou? Kolozubé zdi zámku v záplavě barev podzimních lesů. Je perfektnější místo kde … kde zmrznout?

Na čtyři desítky mladých dobrodruhů vyhnaly jednoho pátečního odpoledne příšeří a klid z chodeb zámku v Něčtinech.. Na tři dny se zde rozproudilo již druhé víkendové setkání studentů a kantorů FHS nad společnými tématy. Vskutku mezinárodní složení účastníků spolu s bohatým programem, umožňujícím nahlédnout do mnoha oborů, témat a otázek, jakoby dávalo zapomenout na čas. Snad čerstvý venkovský vzduch v plicích přivyklých městským putykám, snad zábava z poznávání nových lidí, snad zvláštní, neopakovatelné světlo zámecké jídelny způsobilo, že někteří účastníci skládali hlavy k odpočinku až v časných ranních hodinách.

Nové ráno, další den. Ráno, které se sebou přineslo obavy některých pochybovačů. Bohatá noční nadílka sněhu a pokojová teplota jen vzdáleně připomínající teplo domácího krbu totiž nedávaly mnoho jiných možností - Jsme na eskymácké expedici! Ne, ne, ne to je omyl vážení - mimochodem děkujeme zámeckému topiči (říkejme mu třeba pan F.) za upřímnou ( i když nezúčastněnou) starost o osazenstvo objektu . Zmrzlé představy se rychle rozplynuly v několika přednáškách, odpoledním sluníčku a podvečerním sportovním kláním v přilehlé tělocvičně. Večerní rozprava po shlédnutém filmu a exkurz do rumunské dechovky opět nenechali zámeckou jídelnu odpočinout od společnosti, kterou čekal ještě jeden den na společné stezce poznání.

Ani neděle nenechala zúčastněné vydechnout. Dopolední honba za pokladem v místnosti plné večerníčků se zdála být tím nejlepším na procitnutí z kouzel noci. Procitnutí k výkonům, ke kterým se bylo třeba propracovat při zdolávání další přednášky, další části víkendové cesty. Tento úsek, jeden z nejtěžších na výpravě, si vyžádal i své oběti. Závěrečná diskuse o shlédnutých dílech kinematografických pak bohužel z větší části připomínala spíše sešlost skomírajících světýlek, než plamennou rozpravu. Vypravěčské umění vedoucího tohoto semináře však nakonec stačilo dovést i II. víkendovou výpravu ke zdárnému konci.

A co dál? Cestovatelé v příjemné únavě nasedají do kočáru, odjíždí sychravým odpolednem zpět k hradbám města. Do zámeckých chodeb uléhá tma a ticho. Stěny spí.

Možná to byl jen sen. Sen budovy. Sen člověka. Sen dobrodruha poznání.Sen…

A pokud ano, snad to byl ten, na který se často a rádo vzpomíná.

Děkujeme všem přednášejícím, vedoucím seminářů, účastníkům aktivně i pasivně hovořícím, sedícím i polehávajícím, děkujeme si i navzájem.

- datum a čas posledních úprav: 5. 12. 2002, 11:42 - obsah: Vlček - foto: © 2002 Západočeská univerzita - kontakt: Schsuter -